Každý z nás se prakticky den co den ocitá v situacích, kdy se musí rozhodnout pro vhodnou "strategii", aby docílil - ze svého pohledu - co nejlepšího výsledku. Závisí-li tento výsledek jen na něm samém, případně na nějakých dalších vlivech, které lze s určitou pravděpodobností předvídat, ale které jsou nezávislé na rozhodnutí kohokoli jiného (například pád balvanu z pusté skály, na níž nikdo nestojí), pak je situace poměrně jasná. Méně zřejmé je rozhodování v situacích, kdy výsledek závisí ještě i na rozhodnutí nějaké další inteligentní bytosti - zde pak přichází ke slovu TEORIE HER.

Jednoduše řečeno, náplní teorie her je analýza velmi širokého spektra rozhodovacích situací. Nejedná se přitom jen o to, čemu jsme zvyklí říkat "hra" - šachy, poker, bridž, baseball apod., ale především o konflikty mezi obchodními společnostmi, vojenskými jednotkami, stihačkami, ponorkami, účastníky souboje, národy, politiky, politickými stranami, samci v říji, biologickými druhy, motoristy, uživateli počítačové sítě, majiteli téhož pozemku, milenci téže dámy, věřiteli, jejichž dlužník skončil bankrotem a zbylá částka nepokrývá všechny dluhy ... Aby mohla být vytvořena jednotná teorie, budou se všechny tyto a mnohé další situace nazývat "hrami" a jejich účastníci "hráči". Každá "hra" tak bude definována svými hráči, pravidly (pořadím rozhodování hráčů, možnými rozhodnutími ve všech krocích, stupněm informovanosti při rozhodování), vlivem rozhodnutí na výsledek a preferencemi jednotlivých výsledků u jednotlivých hráčů.

Cílem uvedené analýzy je jednak popis daných konfliktních situací a pochopení chování jednotlivých účastníků (to je důležité v případech, kdy má "hra" příliš komplikovaná pravidla a kdy v ní figuruje příliš mnoho účastníků), jednak - a to je pro praxi mnohem zajímavější - podat "hráčům" návod, jakou mají zvolit strategii (ne vždy je možné určit "nejlepší" strategii; teorie her však alespoň poradí strategii "lepší").

V přednáškách si ukážeme, že se sice nejedná o teorii, která by byla všemocná a poskytla řešení v každé situaci (některé důvody jsou zřejmé i laikovi, například problém převedení reálného konfliktu do matematického modelu, subjektivní zhodnocení možných výsledků "hráčem" a jejich ocenění a uspořádání, iracionální jednání některých hráčů aj., jiných se postupně dobereme), avšak rozhodně se nejedná ani o teorii bezvýznamnou či okrajovou - spektrum oborů, kde nachází uplatnění, je neobyčejně široké. V některých disciplínách je teorie her již tradiční nedílnou a nepostradatelnou součástí aparátu (zejména v ekonomii, vojenství, politologii, ale také například v biologii), v jiných se postupně prosazuje a ukazuje svou užitečnost (doprava, IT aj.).